Ve svých 34 letech jsem vzala poprvé háček do ruky. Chtěla jsem obháčkovat velikonoční vajíčko, což mi přišlo celkem snadné až do chvíle, než jsem se měla pustit do práce. Nic naplat, vajíčko zatím raději pomaluji. Není však proč zoufat, protože z prvních háčkovaných pokusů vzešly oblečky na malé panenky pro Aničku. Netušila jsem, že je to tak jednoduché a když si zvolíte klubíčko žíhané bavlnky, které dodá šatiškám ten správný půvab, není co zkazit.
Od té doby, co se k nám domu nastěhoval pan Háček, jsme společně oblékli všechny malé panenky, které dcerka má a při tom si hrajeme s barvami bavlnek a s tvary, které můžeme s pomocí pana Háčka vykouzlit. Naše motto je ,,v jednoduchosti je krása" a ,,jedním tahem". Toto pravidlo je nutno někdy porušit, ale i to je součástí bádání a co si budeme povídat, součástí tvorby pana háčka je notný kus experimentování.
Pan Háček začal používat tvz. dlouhý slupec. Jak jednoduchý, rychlý a jaké divy na malé panenky lze s ním a s žíhanými bavlnkami vyrábět!
